Na Olympiádách dětí a mládeže vyrostla, teď chce být Mišková první českou olympioničkou v karate

Jihomoravský kraj nemohl jako vlajkonoše pro zahájení Olympiády dětí a mládeže vybrat většího srdcaře. Vlajky se symboly jižní Moravy se totiž ujala karatistka Veronika Mišková, která si zahajovací ceremoniál své šesté olympiády nesmírně užila. „Vyrostla jsem na dětských olympiádách. Je to o tom někam jet, být s celou výpravou, kde se všichni podporují navzájem. My jsme jižní Morava, takže všech těch 500 lidí šlo, skandovalo a bylo to neuvěřitelné,“ popisuje s nadšením.

Veroniko, už před nástupem jste zkoušela mávat vlajkou, byla jste nervózní?
Trošku, bála jsem se, že se mi zamotá.

Kolikátá je to vaše Olympiáda dětí a mládeže?
Myslím, že šestá. Od roku 2005 jsem byla na všech letních s výjimkou roku 2015.

V jakých rolích jste na těchto olympiádách byla?
V letech 2005 a 2007 jsem zde byla jako závodník. Pro další dva ročníky letní olympiády jsem poprosila, jestli bych mohla dělat doprovod výpravě, protože je to pro mě opravdu srdcová akce. Pak jsem měla být v roce 2015 trenérkou, jenomže jsem získala nominaci na Evropské hry a nemohla jsem se zúčastnit. Roku 2017 jsem už byla trenérkou jihomoravských karatistů a také ambasadorkou za karate.

Co je úkolem ambasadora na ODM?
Jedná se o tvář sportu. Olympiáda se konala v Brně a byl to tedy sportovec z pořadatelského kraje, který je ve svém sportu dobrý. Já jsem momentálně nejlepší karatistka, tak jsem se snažila dělat promo.

Kterou z těchto rolí jste si nejvíce užila?
Asi tu trenérskou. Trenérku dělám i normálně v oddíle a je tam taková ta sdílená radost, že jsem někomu pomohla k medailím nebo k vítězství. A to, jak se děti dokáží bez zábran radovat, je naprosto boží.

Budete dění letošního ročníku sledovat přímo tady v Liberci?
Nebudu, protože ve středu odlétám na Evropské hry do Minsku. Nyní se tedy budu soustředit spíš na sebe a na sobotu.

Evropské hry už ale začaly, nemusela jste kvůli Olympiádě dětí a mládeže upravit svůj program?
Ne, to ne. Sice jsem chtěla odjet dřív, ale organizátoři dali oficiální příjezd karate až na středu dvacátého šestého, takže to dřív ani nešlo. Jen jsem si odskočila z tréninku na Slovensku do Liberce a jedu zase zpátky. Plány mi to tedy nijak nenarušilo ani nepřekazilo.

Není vám líto, že jste se nemohla zúčastnit zahájení v Minsku?
To mně líto rozhodně je. Minule jsem tam byla a byl to jeden z mých nejsilnějších zážitků, protože se mi povedlo být právě v první řadě za Tomášem Svobodou, který tady teď dělal vlajkonoše Praze. Bylo to naprosto boží. Být v první řadě na stadionu pro sedmdesát tisíc lidí a vidět se na té velké obrazovce, do toho ta atmosféra. Chci to zažít znovu.

A jak se celkově těšíte?
Hrozně moc se těším. Doufám, že se mi podaří minimálně to, co minule, tedy páté místo. Rozhodně je však cíle, bojovat o medaile.

Karate bude příští rok také na olympiádě v Tokiu, jaké jsou tedy vaše ambice v tomto směru?
Je tam strašně těžký nominační klíč. Pojede tam deset lidí z celého světa, respektive devět, protože jedno místo je pro pořadatelskou zemi. Bude opravdu těžké se tímto sítem nějak propracovat, ale momentálně jsem v olympijském žebříčku dvanáctá nebo třináctá, takže šance tam rozhodně je. Uvidíme, máme rok, takže budu dělat maximum, protože je to od malička můj sen.

Takže jste za zařazení karate byla určitě ráda…
Měla jsem obrovskou radost, i když se nám trošku změnila pravidla k horšímu.

V čem konkrétně se pravidla změnila?
Nejvýraznější změnou je, že předtím jsme jeli na praporky a teď pojedeme na body, aby to bylo srozumitelné pro všechny. Subjektivně hodnocené sporty, například gymnastika nebo krasobruslení, jsou totiž všechny na body a my jsme měli „nějaké“ praporky. Ne všichni tomu museli rozumět. Musím ale říct, že rozhodčí se s tím taky ještě úplně nesehráli. Na každých závodech je to úplně jinak a člověk neví, co po něm ti rozhodčí vlastně chtějí. Příprava je proto momentálně opravdu těžká.
 

Na druhou stranu, dvakrát jste v karate soutěžila na Olympiádě dětí a mládeže a letos tu tento sport není, jak se k tomu stavíte?
Je mi to hrozně moc líto a zároveň mě hodně překvapilo, že zrovna v Liberci karate nebude, protože jsou v něm tady opravdu dobří. Hrozně mě to mrzí. Nicméně jsme se nějakým zázrakem dostali na příští rok do Karlových Varů. Ano, příští rok pojedeme do Karlových Varů na zimní olympiádu. Uvidíme, jestli se tam podívám, ale ráda bych. Trošku se mi to kříží se Světových pohárem, ale snad to nějak udělám.
 

Co byste vzkázala budoucím mladým nadějím?
Na závěr bych chtěla všem dětem vzkázat, ať určitě začnou sportovat. Nemusí to být ani karate, může to být opravdu cokoliv. Mě karate vychovalo, když si někteří vzpomenou, jaké průšvihy jsem dělala, když jsem byla mladší, tak si klepou na čelo. Dalo mi to hrozně moc – přátelé a hlavně hromadu zážitků, třeba právě z olympiád. Opravdu není ani tak důležité, jestli člověk vyhraje, nebo ne. Ta medaile je prostě jen něco hmotného, co doma zapadá prachem, ale zážitky jako atmosféra při zahájení nebo závody prožité s kamarády jsou opravdu to nejvíc, co můžete získat.