Doplňková činnost příspěvkové organizace (zdaňování zisku)

čj.: 12/91 424/2006 – 124 – ref. Mgr. H. Peterová, ing. D. Lešenarová

Podle ustanovení § 27 odst. 2 písm. g) zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů, zřizovatel ve zřizovací listině vymezí okruhy doplňkové činnosti navazující na hlavní účel příspěvkové organizace, kterou jí zřizovatel povolí k tomu, aby mohla lépe využívat všechny své hospodářské možnosti a odbornost svých zaměstnanců; tato činnost nesmí narušovat plnění hlavních účelů organizace a sleduje se odděleně.

Účelem povolení resp. vymezení doplňkové činnosti příspěvkové organizaci v její zřizovací listině je zájem zřizovatele, ale i příspěvkové organizace, o co nejlepší využití veškerého ekonomického potenciálu příspěvkové organizace, který má ve svěřeném majetku i v odborné způsobilosti svých pracovníků. Dá se říci, že je to v podstatě nejsnazší způsob, jakým může příspěvková organizace dospět ke zlepšenému hospodářskému výsledku, který je následně zdrojem jejích peněžních fondů.

Pokud příspěvková organizace vytváří ve své doplňkové činnosti zisk, může jej použít jen ve prospěch své hlavní činnosti; zřizovatel může organizaci povolit jiné využití tohoto zdroje (§ 28 odst. 3 zákona č. 250/2000 Sb.). V případě, že zřizovatel své příspěvkové organizaci v její zřizovací listině vymezil okruhy doplňkové činnosti, učinil tak s vědomím, že tato doplňková činnost nebude ztrátová, ale naopak se sníží její neziskovost z hlavní činnosti. Z tohoto důvodu má použití zisku neziskové činnosti pro činnost hlavní přednost. V žádném případě by neměl zřizovatel příspěvkové organizaci povolit doplňkovou činnost, která by byla ztrátová a jejíchž ztráta by tedy musela být hrazena z prostředků na hlavní činnost organizace.

K žádosti o výklad k uplatňování § 20 odst. 7 zákona o daních z příjmů u neziskových organizací (v tomto případě příspěvková organizace) lze obecně sdělit následující:

Pokud příspěvková organizace např. za zdaňovací období 2003 využije daňové zvýhodnění podle § 20 odst. 7 zákona o daních z příjmů v platném znění a sníží základ daně např. o 300 tis. Kč, musí nejpozději v roce 2006 doložit použití úspory daňové povinnosti ve výši 93 tis. Kč (tj. 300 tis. násobeno sazbou daně 31 %) na krytí nákladů (výdajů) souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně, tj. alespoň takové výši by měly odpovídat veškeré náklady (výdaje) vynaložené v souvislosti s nezdaňovanými příjmy v rámci hlavní činnosti příspěvkové organizace.

Neprokáže-li do konce zdaňovacího období 2006 výše uvedené použití úspory daňové povinnosti v plné výši, musí podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 9 zákona o daních z příjmů zvýšit základ daně resp. výsledek hospodaření zjištěný za období 2006 o prostředky, o které byl snížen základ daně ve zdaňovacím období 2003, tj. o 300 tis. Kč, v daňovém přiznání za zdaňovací období 2006 (na ř. 30 daňového přiznání). V případě, že doloží použití pouze části úspory daňové povinnosti - např. 43 tis. Kč, pak se výsledek hospodaření ve smyslu znění ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bodu 9 zvýší jen o částku 257 tis. Kč (tj. původní snížení 300 tis. – použití 43 tis.) .

Pro splnění podmínky dané při uplatnění daňového zvýhodnění podle § 20 odst. 7 není důležité, zda vznikne nebo nevznikne v následujících zdaňovacích obdobích základ daně, ale postačí, že v souvislosti s příjmem z činností v rámci hlavní činnosti, který není podle § 18 odst. 4 písm. a) předmětem daně (tj. příjmy jsou nižší nebo „rovny“ souvisejícím výdajům, které lze uplatnit podle § 24 zákona o daních z příjmů), prokáže poplatník použití prostředků alespoň ve výši dosažené úspory daňové povinnosti.